Temný les

Lesem temným se procházím,
po koberci z jehličí,
kolem černé lilie vysázím,
však žádná z nich nevzklíčí.

V mrtvém kraji, pohřbeném
tmou, jsem živá duše jediná
a v měsíčním svitu dojemném
klesá k zemi má nevina.

Zatuchlá samota v stromoví
na mne jak vosk stéká,
její horký dotyk osloví
mou duši, která je tak měkká.

Na cestě této padám na kolena
před rakev svou, jež čeká na mne.
Je to cesta pouze mnou zvolená,
teď konečně tělo mé do ní spadne.