Oslepla od světa, vinou dospívání,
když přišla osvěta, a s ní nástup lhaní.
Oslepla na světlo dětských užaslostí,
vržena na cestu věčné lhostejnosti.
Oslepla na lásku, na bolest i krásu,
nemá to vidění z dávných dětských časů.
Bez zraku vnitřního, žádná dobrodružství,
už je, jak ostatní, jak ti všichni pustí.
Smutná věc, globálně pravdivá, pokud se necháme ovládnout většinou, ale ti, kdo píší básně, bývají většinou na spoustu věcí citliví a tak tam nějaký ten vnitřní zrak často bývá, také u tebe...a to je dobře.
RM.