Zbytečná existence

K čemu dýchat když není pro koho,
proč bije mé srdce když v něm není nikoho.
Pročpak slzy tečou po mé tváři,
a odrážejí jen pouliční lampy záři.
Pro koho jsou mé láskyplné city,
když vedle mě nejsi Ty.

Po ulicích života já bloumám,
jak moc šedý může být to zkoumám.
Hudba ani přátelé už nic nepomáhá,
žal a smutek mně nadobro zmáhá.
Tvé plamínky se ztrácejí,
a temné myšlenky mi vracejí.

Jsem tady, kdo je však tady pro mne?

Další vzdech a další slza padá,
mnohdy láska umírá tak mladá.
Jsem prostě láskou zlomený to muž,
místo teplé krve koluje mnou jen černá tuž.
Samoty chlad plíží se mi tělem,
a já přes to čekám...

Bůh ví za jak dlouho zase přijde.