Requiem

Jak vyhasleho jenom srde cit
za noci jasné slunce svit
jak za dne z měsíce jde záře bledá
kterak sebe člověk v prachu hledá

Jak život jenom prázdný může být
tak žil jsem já a už nechci dále žít
Žít ? Bez naděje doufat a snít
o tom co přijde a co prý se změní
o tom, co kdysi bylo a už dávno není

Proto naždy stojím sám
na duši maje jenom chlad
namísto světla temnota
a štěstí nikdy nepoznat

Byť na povrchu stále mlád,
tak uvnitř dávno stařec jest
nic víc než ješitný hlupák,
co dotknout se chtěl hvězd

A čím více plynou dny mé v dáli
a času mého ubývá
říkávám si více zda-li
smysl se v nich ukrývá

Co chtít ještě víc
konec snad se blíží
nezoufám a nekřičím
poslední dech, očí mé se klíží, umírám