Rozfoukané podzimním větrem...

Vítr rozfoukal chomáčky pampelišek
Společně se sny a tužbami dvou lišek
Ale já se nechci vzdát, na to Tě mám moc rád

Schovám si Tě do okvětních lístků
Od vlčího máku, než spálí ho podzimní mráz
Po duze Ti pošlu nespočet polibků a tisíce díků

Ne, nemůžu a nechci na Tebe zapomenout
Napiš mi prosím, až mi bude vše odpuštěno
Snad to bude do doby než obarvím pokoj na zeleno

Předtím trápila jsi se ty, teď motám se v temnotě já
Za chyby se platí, ale kdo určí jakým způsobem a jak moc
Plánovali jsme si tak pěknou budoucnost...zklamal jsem

Naděje umírá poslední, říkám si pořád dokola
V mém srdci bude pro Tebe navždy dost místa
Nechala jsi za ty dva roky ve mě nesmazatelné stopy