Dvojitý podzim

Chladná voda podmílá mysl mou
je vedena vytouženou záhubou

prohnilá úzkost napadá mi tělo
které by vysvobodit chtělo

holý strom křičí zlostí
že nicota se na něm hostí

kolem domů pláčou děti
příběh mi chtějí vyprávěti

mám strach o tebe lístečku můj žlutý
proto blouzním v nekonečnu
hledám tebe
hledám sebe
hledám nás dva pohromadě
v pohádkové náladě, v romanci pro křídlovku, a v naději žít...