bezbarvá tma v odlesku stínů

.

.

.

ulice plné prázdných lidí
bezešvé jizvy
ve tvářích

a střepy leskem podlamují oči

nepůjdu dál
já slepec s černou holí
dotknu se tolik známých zdí

povolám vzpomínky
zastřené v hlubinách
konečky prstů budu číst

šedivá slova

kaluže chladí
ty známé tůně
prvotního bytí

už nejsme spolu
tak jako nikdy..


ulice plné prázdnoty ticha
ozvěny kroků navěky
a čas
své zuby stále tupí