Ke klenbě nebeské

Vzhlédl jsem k hvězdné obloze
pohledem pátravým,
po mléčných drahách,
možná kdes objevím
ženská těla nahá,
nespoutanost.

Vše v životě, co udá se,
je psáno ve hvězdách,
událostí danost.

Co si lze počít?
Věděl to Nostardamus
zachytil mnohé
ukryl pro následující generace
do kreseb a veršů.

Kdekterý si karty
nechá na stůl vyložit,
zeptá se hvězd,
kterou cestou se má
nechat vést,
životem,
anebo kde jej čeká nástraha.

Mou nynější,
z níž mne jímá obava,
spatřuji v ženě svlečené donaha
s bujným poprsím
s vzezřením Medůzy z řeckých bájí,
prohnanou bestii
míti věru nechci
a nemusím.

Propadám obavám
dech se mi tají,
přestože strádám
srdce mám vyprahlé,
rozbité na kusy,
odvracím od nebe zrak,
tak veliký mám strach

z budoucnosti...