Vrať se,prosím

Kde jsi,kde tě mám,
proč tě tak dlouho nevídám,
kde je tvůj smích a taky pláč,
kdo řekne mi,
co byl ten člověk zač,
který tě vzal a odvedl bůh ví kam,
snad na konec světa nebo až za oceán?

Byla jsi malé děvčátko,
které si hrálo před domem
a zbylo po něm jen prázdné místo
a rozházené hračky pod stromem.

Zoufalé pátrání a potoky slzí od všech,
kteří tě mají rádi,
prázdná náruč,bolest,co neodchází,
náš tichý hovor,krátké vzpomínky
a fotky tvoje,
dávají naději mě a tátovi,
že jednou možná
zazní tvůj hlas a kroky v našem domě.

A proto noc co noc
svítí u dveří světlo v dál,
s přáním a prosbou,
ať se zas zpátky vrátíš k nám...