Oba dva

Směj se prosím nyní se mnou,
naposledy v těchto dnech,
dotkni se mne rukou jemnou,
kéž mi nikdy neulétnou
vzpomínky na tvůj dívčí vzdech.

Neopouštěj mě teď v tmách,
tvá přítomnost mi pomáhá,
mám strach, někdy nic než strach,
brzy již překročím poslední práh,
snad je ve mně síla, snad je ve mně odvaha.

Kdo umírá, když život tobě uniká?
Jsi to ty nebo já? Nebo snad oba dva.
Tvé tělo předemnou navěky umlká,
mé, těsné po tobě, prášky hořké polyká,
kéž najdu tě jinde, kéž láska nás k sobě i po smrti spoutává.