Temnota

Známka děsu ve tváři,

Jasné oči nezáří,

Čiší z nich jen hrozný chlad,

Po smutku tryznách velký hlad.

Copak se to se mnou děje,

Pinkamena se tiše směje,

V mojí duši bolest cítím,

Již netěším se vonným kvítím.

Duše černá jako uhel,

z světla očí stal se děs,

mou duši vězní tisíc truhel

v mém srdci cítím pouze běs.