463. Danieli, začal jsi mne bolet...
463. Danieli, začal jsi mne bolet...
Anotace: kdysi mi zemřel děda..vinou doktorů. Před nedávnem nevlastní děda - vinou doktorů. dnes mi zemřel kamarád (27let; 2 měsíce po svatbě) a vypadá to že vinou ...víte koho?...:-( nemohu se radovat, teď vážně nemám proč...
Sbírka: Potkala mě bez pozdravu
Zamřížované slzy
propuštěny po roce na kauci
vlastníma očima
v hotelu citů zima...
zase jeden pokoj prázdný
a šedesát dnů štěstí
není mnoho
když pouto se rozthne
náhlým nerozloučením
s kuropěním rosy
odcházíš do království
kde smáti se zakázáno
a každé ráno
černá vlajka na žerdi
se třepotá
a slepota
z doteků pár
jen zbyla
co skalpel přetnul
po další zbylé roky
(tak se omlouvám...za slzy jak broky)
Komentáře (27)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
touhle bolestí, vždy kráčíme sami....někdy déle a jindy nedojdeme...
02.10.2013 13:23:01 | Kirsten
stále ho mám před očima, a nejen ve snech, ale i doslovně...
02.10.2013 19:16:17 | Robin Marnolli
Držím s Tebou příteli svůj žal,vinou lékařů přišel jsem o dívku svou:(
11.07.2013 20:33:08 | Jacob P. Verlaine
to mne velmi mrzí. Snad tě to za čas přebolí.
Jen pro ujasnění...nejsem proti lékařům, ale mám zkušenosti, že někteří nejsou jaksi lidé na svém místě, kde je nutná velká zodpovědnost.
Děkuji za komentář.
RM.
11.07.2013 20:35:40 | Robin Marnolli
za slzy se neomlouvá, snad trochu uleví tvému smutku
básnička je krásná, ale dá se to vůbec napsat?...
05.07.2013 17:27:04 | Sima
Robine, kdyby to šlo, vzala bych aspoň kousíček tvého smutku na svá bedra. Ale když ne já, Bůh tě potěší.
04.07.2013 10:02:16 | Inna M.
mrazivá, ani si nedovolím napsat krásná, protože každé bolest je prostě jenom bolest a některá neumí umřít nikdy, a nic netrvá delší dobu než prázdno... ale takovej život bohužel je, syrovej a neférovej, navždycky trochu naprasklej. Nesváděla bych to na doktory, dlužíme jim toho víc než oni nám.
04.07.2013 09:37:31 | Trdlo
Já to na doktory nesvádím. Mám je dvě reálné osobní zkušenosti s oběma dědy. V tomto třetím případě to "snad" bylo i trochu jinak.
05.07.2013 22:31:05 | Robin Marnolli
..tohle je velmi bolavé..a vždy..
..a slova nejsou platná..není utěšitelných slov..
..je to pár let..co mi odešel velmi vzácný přítel..
..a ta díra po něm..nejde zacelit..
..a vlastně..asi to ani nechci..
..tak jen..drž se......a je mi to líto..
03.07.2013 21:50:18 | isisleo
Něco podobného mě potkalo před třiceti lety a mám to v sobě zadřené nadosmrti... S tím se nejde smířit a nejde to nijak rozumově akceptovat, tím se člověk probolí až do dna... Sílu mi tenkrát dávalo jen to, že jsem se snažil být aspoň malinkou oporou jeho rodičům, vlastně si s nimi píšu dosud...
Je mi moc líto, co se stalo, je to hrozná nespravedlnost, vím, jak Ti je... Na to nejsou slova... Udělal jsi dobře, že ses Danielovi přetavil do takové pocty tady...
03.07.2013 21:48:17 | Amonasr
no, nevím, takové básně dle mne nejsou moc na publikování, je to osobní věc, ale říkám si, že pokud někdo řeší podobnou věc, může zde vidět, že není sám...
03.07.2013 21:53:10 | Robin Marnolli
Určitě to sem patří... I kvůli tomu, co píšeš, i kvůli Danielovi, i když je to ještě příliš čerstvě otevřená rána... Je to, jako bys mu sem položil kytici, jakou nedokáže uvázat nikdo jiný, než Ty sám...
03.07.2013 22:06:50 | Amonasr
možná se teď usmívá a je rád že jsi mu napsal báseň ..
03.07.2013 21:29:38 | mikrojimbo
určitě se neusmívá...nemá proč
03.07.2013 21:30:19 | Robin Marnolli
Preju hodne sily, je ji treba, me taky nedavno zemrel deda, ten si ale zas nenechal pomoct od doktoru..
03.07.2013 21:24:38 | Jan Voralberg