Pohádka života

Pohádka začíná,
udělej si pohodlí.
Polož si hlavu do klína,
co bolelo,teď přebolí.

Žila byla,
dívka malá,
Přetvářkou kryla,
že byla sama.

Životem krutým kráčí dál,
světem plným iluzí.
Naděje jí osud vzal,
nikdo neví,jak moc to zabolí.

Zapomněla se smát,
na tváři rýhy od slz,
myslí,že nikdo nemá ji rád,
nevidí do lidí,kouká skrz!

Pláče,vždy když jí někdo ublíží,
už tolikrát chtěla to vzdát.
Dívenko malá,život je plný obtíží,
nastal čas za štěstí bojovat!

Konečně ůsměv,
aspoň jediný,
zmizel hněv,
je z ní andílek nevinný.

Dnes už je dospělá,
a směje se dál.
Beznaděj zmizela,
princezně někdo naději dal.

Dnes už jen vzpomíná,
jak moc se trápila.
V krásku vyrostla princezna
a smutek pohřbila.

Tak to je konec příběhu,
se šťastným koncem,
události se dali do běhu,
akorát nekončí zvoncem!!