Miniatura o smutku

Když vedle sebe ležíme -

se stisknutými koleny -

pak v té hrozné hodině,

srdce naše oněmí -

potichu jsou - jak porouchané hodiny

s vyběhaným strojkem -

je ticho jak v hrobě vlhkém -

v tom chmurném pokoji,

je jak v hrobě přehlubokém...