Věnec makový

Spí,
tiše spí,
nepláče,
teď už jen sní,
pod kamenem
z mramoru,
srdce tlí.

Spí,
už jen tiše spí,
slzy už nejsou třeba,
jen snaží se snít,
a Vy, lidé, ho rušíte,
při troše soukromí,
kdy pod kamenem z mramoru,
už jen tiše spí.


Usnul už na věky,
a jen věnec makový,
jeho život ostatním vypráví…