Miss you...

Pláču nad prázdným papírem

pláču, když vzpomínám na dávné časy

kdy byla jsem tvým malým andělem

kdy mohla jsem ti setřít slzu z řasy.

Je mi líto, že ty doby se změnily

a že nic už nevrátí se zpět

já chtěla bych abychom znovu spolu leželi 

a zapomínali na okolní svět.

Pojila nás krev a temné noty naše

teď každý necháváme si jiný osud hrát

ale nikdy nezapomenu, že ty jsi našel

způsob, jak svou lásku najevo mi dát. 

I když bylo to tenkrát nebezpečné

byl jsi jen dítě, pouze scházela ti nevinnost

přesto vídali jsme se a hvězdy lačné

skrývali naši nepravost.

Teď chtěla bych to vrátit a zapomenout

že chovala jsem se příliš dospěle 

tisíci polibky si připomenout

že byli jsme dva padlí andělé.

Nikdy nepřestanu tě milovat

že nebyli jsme spolu litovat

že nejsi starší nebe proklínat

a toužit dál s tebou usínat…

Tak odpusť mi, že když jsi mě chtěl

já bála jsem se odsouzení

pláču, když jediný můj úděl

je spravedlivé odloučení.

Však důležité je, že ty jsi šťastný

špatné období nechal jsi za sebou

jen myšlenky, že spolu s ním i mě

vždy v srdci mě zazebou…