Rok a půl

Rok a půl je sice dlouhá doba,
ale není zas tak dlouhá…
Někým celý život cloumá zloba,
má duše jen rok a půl hloubá.

Hloubá a hledá všechny své chyby,
chtěla by vrátit včerejší dny,
někdy si u toho hraje na „kdyby“
a s ní si tiše tajné sny.

Sny o Tvém krásném těle v tílku,
o Tvém zeleninovém salátu s masem,
a – říkejte ji třeba snílku,
i o Malé Žužu zpívané Tvým hlasem…

Touhu nelze časem zabít,
ani z mysli léty ztratit.
Lepší však, než ji nikdy nemít,
ač se srdcem musí draze platit.

Žádná jiná Ti po kotníky nesahá,
vím to, tak rád jsem Ti je hladil…

...

Dost!

...

Nechte mě prosím mým snům,
a žijte si dál své vlastní životy.
Já až do konce svých divných dnů,
budu holt vtělen do samoty.