Padáme prostorem i časem,
chtít mi stavět hrady z písku,
nekonečnost je naším cílem,
jen řekni, a stiskni mou ruku.
Řešit stále stejnou hádanku,
a nenechat se Tebou zmást,
je toho více, nějakých háčků,
jak si myslíš, chceš zase lhát?
Jen jediný krátký okamžik,
a přes noc se obrátil svět,
změnilo se již toho na tolik,
nemůžeš hledat cestu zpět.
Hádanku jsi rázem vyřešil,
dokázal lhát do mých očí,
můj svět v trosky obrátil,
já zůstal klečet, tvůj a ničí.