O noci

A tak čekáš až se rozední,
až po týhle dlouhý noci přijde ráno.
Ale už teď víš, ne nevíš bojíš se,
rozjímáš, přemýšlíš a víš,
že nebudeš mít na růžích ustláno.

Z trnů postel máš,
zatímco jinejm se snažíš jí z růží stlát,
a i když je právě noc a ty chceš spát,
musíš tu sedět a na vše kolem se usmívat.

S obavou sleduješ jak další den přichází,
nač se těšit z dalšího východu,
zatnout zuby ať tě nic nesemele,
nic Tě nerozhází.

Jenže ta noc má svoje drápky,
drží se jak přisáté klíště,
a seš přesvědčen o tom že i když teď zbavíš se jí,
že přijde zase příště..