Krutá matka.

Krutá matka.

Ach mámo má,
tys mne nechtěla,
ach mámo má,
tys mne zabila.

Ach mámo má,
jak ses cítila,
kdyžs mne pálila.

Ach mámo má,
pokoj na zemi,
ach mámo má,
život vzalas mi.

Ach mámo má,
synas nechtěla,
tátus zabila,
ach mámo má.

Tys hlavu mu uťala,
ďábelsky ses zasmála,
chovala se jak posedlá,
hrozný čin jsi provedla.

Ach matko má tys nechtěla,
to dítě nebohé,
otcem mým stvořené,
ach matko má.

Tys chovala se jak posedlá,
tys velkou chybu provedla,
ach matko má,
teď toho lituješ.

Dostáváš novou šanci,
dítě míti můžeš,
však ty ho myslí zahubíš,
satanu teď jsi ty blíž.

Zabila jsi děti dvě a manžela,
ty nejsi ďáblem posedlá,
tys mne prostě nechtěla,
ach matko má.

Srdce ti praská,
cítíš žal a vinu,
možná že láska,
okáže se na vteřinu.

Za životy lidí těch,
bůh ti chce vzít dech,
chce ti život usnadit,
trápení ti ušetřit.

Ve vlastním hrobě za živa,
zemře ta matka prokletá,
zbytečně boucháš na víko rakve,
nikdo tě neslyší, nikdo se neozve.

Teď teprve slzy ti stékají,
nad hrozným činem tápají,
teď ty jako oběti tvé,
zemřeš ve hrovbce své.

Dvě děti jsi pohřbila,
tys zabila i manžela,
ach matko má,
tak bylas kruta.

Srdce ti puká,
vzduchu máš málo,
žiješ čestný život,
to se ti jen zdálo.

Já život ti zmněnit mohl,
s tvojí osobou bych pomohl,
ach matko i taks mne zabila,
tys chlapce nechtěla.

S muži problém máš,
teď již umíráš,
na rakvi bušíš,
už asi tušíš,
pomoc ti mohl on,
za jeho vraždu,
začal tvůj kon.

Poslední vzdoušek,
zbyl ti jen doušek,
ty teď umíráš,
před soud boží se dostáváš.

Mělas tolik hříchů,
já potrestám pýchu,
ty jsi děti zabila,
zabilas i manžela.

Jak se teď cítíš,
když soudí tě ježíš,
cítíš už konečně svou vinu,
lituješ již svého činu?

Jako bludná duše budeš bloudit,
o milost zlých lidí budeš loudit,
ježíš tě pořád sledoval,
tvůj syn pro svět hodně znamenal.

Jenže tys ho zabila,
ach matko má,
před boha jsi předstoupila,
ty jsi byla souzena.

Já ti všechno odpouštím,
teď se krásy dopouštím,
matko má pluj tiše.

Dopluj do nebe,
bůh bude čekat na tebe.

Odpouštím ti utrpení,
otec můj už dávno není,
matko já ti odpouštím,
do nebe tě teď vpouštím.

Přecis mne porodila,
vlídněs ke mne promluvila,
dřív než tys mne zabila,
matkou mous byla.

Ach matko má,
slza ukápla,
duše očistěna,
z odpustění mého,
letí do nebe krásného.

Jen duše moje,
má chyby tvoje,
já padám do pekla,
doufám že ses nelekla.

Ty matko mou vždys byla,
i když jsi mi ubližila.

Nebe ti přeji,
já se jdu smažit,
neztrácej naději,
matko má,
tys hříchu bylas zbavena.

I přes vraždu mněl jsem tě rád,
měl jsem matku,
co víc si přát.

Díky matko má,
zrůdo šeredná.

(mŮJ PATVOR, je to pár pozůstatků z mé myšlenky.)