Ten večer voněl jasmínem.

Ten večer voněl jasmínem
zahradou tichá hodina
prošla tak sama jediná
pod stromy padá slza samá
klopýtla duše uplakaná.

Smutkem se rmoutí tělo krásné
za noci teplé zcela jasné
dvanáctá právě odbyla.
Za oknem lampa svítila
světnicí tmavou její malou.

Ona jen venku tiše vzlyká
kde as on, kde on milý piká
v oděvu kdesi ve vojně.
Zítra snad bude pocit lepší
slunce se lehce usměje.

Vzpomínkou ona zoufalá.

Zůstala tichá hodina
ruce ji padnou do klína.

Jen ten večer voněl jasmínem...