Až jednou

AŽ JEDNOU

Až jednou budeš nad propastí stát,
přemýšlet zda utéct nebo se vzdát.

Až jednou zradí tě i vlastní stín,
a v duši tvé zavládne stesku splín.

Nemáš sílu - vnitřní démon srazí tě k zemi,
nač bojovat? co stalo se – těžko kdo změní.

Vzpomínky naplní tě smrtícím jedem,
co kdysi hřálo nyní mrazí ledem.

Srdce mrtvé – pohřbeno v prachu,
týráš se žalem – dusíš se ve strachu.

Bojíš se nových dnů – i sám sebe,
co přinesou – peklo či nebe?

Děsí tě emoce vlastní,
prokletá smyčka – zvláštní.

Kalich hořkostí vypít si až do dna,
kráčet s duší – v niž skrývá se rána bodná.

Cítíš se více mrtvý, než-li živý,
nelze mít však co nejvíce ti chybí.

Vlastní mysl propastí se stala – není úniku,
stejně jsme jen pouhé loutky určené k zániku.