Nostalgie louky

Vidím louku
oh, jak šťastný to pohled
na které hrají si děti
slunce svítí
na jejich skotačení
a nic tu chvíli neruší
jen občasný smích
jejich šťastných úst
stojím uprostřed nich
a přemýšlím nad tím okamžikem
který bych chtěl, jako obraz
zarámovat na věčnost
tu louku plnou květů
a mihotajících motýlů
vůni dětství a svobody.
.
.
.
.
.
.
Pak přijela sekačka
květy posekala
děti odehnala
a já se probudil
z krásné Nostalgie
do dospělosti
všedního rána.
.
.
.
Jak moc bych si přál,
aby louka zůstala dál
neposekána...