Jako ptáček v kleci...

Cítím se jako pták v kleci.
Jako pták, který nemá kam letět.
Chtěl by vidět svět i nové věci.
Však jednodušší je jen sedět.

Bojí se zazpívat zase vesele.
Někdo by mu hrdlo ucpal.
Bojí se, že ztratí své přátele.
Nebo koho by potkal.

Najednou se mu jeho pírka nelíbí.
Svědí ho a koušou po těle.
Kéž ho tak někdo políbí.
A on se nebude cítit tak nesměle.

Bojí se otevřít své srdéčko dokořán.
Dát někomu od klece zlatý klíč.
Bojí se zas tvrdých ran.
A že by ho přemohl chtíč.

Zpívat někomu hezká sladká slova.
Když ten druhý si toho neváží.
Nemůže se do lásky nutit znova.
Nejde to, když jen překáží.

Bojí se rozletět, ale ví, že musí.
Najde odvahu v malém tělíčku.
Bojí se, ale on to zkusí.
Bude mít zas radost v srdíčku