Strach

Příšernost šera
rozostřených vzpomínek
děsí mne detaily
vystupujícími z času.

Chlad minulosti
mrtvé a nehybné
budí mou nejistotu
baladických představ.

Zimomřivě se choulím
na nezřetelné hranici
bytí a nebytí,
snů a skutečnosti.

Sladký med ukradený
pilným včelám
bzučícím v úlech
neukojí mou touhu,

neuzdraví nemoc
srdce plného strachu,
že jednou tě ztratím
v bahnu povinností.

Vytrhneš mě prudce
jako list z památníku
ztraceného na půdě paměti
mučících zkušeností?

Plevelem bolestí trhneš
jako holým stonkem
odkvetlé letničky,
která navždy usychá?

Na polštáři lásky
voní květ jasmínu
uspávajícího dítě
k věčnému spánku.

Spát nemohu
a bdít neumím.

Kde jsi, miláčku?