Strýček

Pro mého strýčka, bez jehož pozornosti, by byly moji partneři mnohem šťastnější.

Vlahá půlnoc se blíží,
zvony na kostele ji odbijí,
přijdou pak všeliké stíny,
zadupou do země vše bez poskvrny.

Za dveřmi stín,
cosi v pokoj se vkrádá,
je to zlý stín,
nebo snad zrada?

Snad ďábel sám,
ve dveřích stojí,
s úsměvem na rtech,
a ona tak krásně se bojí.

Už už stojí u ní,
ona nedá se, padne až v boji,
a on jak tam pak stojí,
chechtá se, jejich duše to spojí.

Skvrna do prostěradla se vpíjí,
obrazy ostré do hlavy se vryjí,
Bolest která nikdy nekončí
a ďábel zas rád na to skočí ...