Život i hezčí mohl býti

Kde jsou ty časy,

kdy propsali jsme dny a noci?

Nemáš na mě ani chvilku,

dej mi alespoň půl hodinku.

Ani nevíš jaká je to rána

jsem šíleně zklamaná, nešťastná.

Po nocích brečím a objímám polštář,

do ruky beru si snář.

Potichu obracím listy

a nevnímám své pocity.

Jaké vedlo rozhodnutí k tomuhle kroku?

Víš Ty vůbec, že je to jako trn v oku?

Bolí to, jako kudla do zad vražená,

tak šíleně ostrá a nečekaná.

Sakra už toho mám dost,

bolí to šíleně, fakt moc.

Připadám si jako holčička,

která za oknem čeká na první sníh.

Připadám si jako holčička,

která tajně doufá v pohled do očí ježískových.

Mám spousta času,

který bych Ti chtěla dát.

Ovšem nenasloucháš mému hlasu,

kladu si tedy otázku: "Chceš mě ještě znát?".