480. Melancholie borových hoblin

Z borových hoblin
slepil jsem růži
co voněla smolou

 

 

tu chtěl jsem ti odevzdat
pod listovím Platanu
když noc se smutkem oblékla

 

 

/známou to pravdou
-květiny vadnou
a voda jen krásu prodlouží o pár chvil/

 

 

tak rád jsem snil
a do veršů vepsány
srdce toulky
hřeby lásky i zrady
květiny pevných přátelství
- i ty jsem uviděl v sadech
které mým nitrem
stále místy zavoní

 

 

trocha melancholie
- slzy rosou zazvoní
v táhlých tónech vzpomínek
v dlani prstýnek

co už ti nenavléknu...