Past

PAST

Dotek chladu – mrazivých rukou,
hladí tě temnota tvých vlastních mukou.

Na rtech cítíš polibek hořký,
beznaděj vkrádá se do morku kostí.

Ukrýt se nelze před objetím strachu,
i poslední sen rozptýlil se v prachu.

Usínání ve dvou – smutek uléhá vedle tebe,
teskné oči ptají se - proč na místo pekla nepříjde nebe?

Jak vymanit se z okovů nicoty?
Když duše potápí se v moři samoty.

Klec ze smutečních mříží,
být vězněm toho co tě tíží.

Pastí stává se postel – živým hrobem,
kéž by šlo nalézt klíč ke svobodě – žalu dáti sbohem.