Pocity

Kdyby lehký vánek vál,

toto jest však chlad.

Nebál bych se jíti dál,

neměl bych ten strach.

 

Slunce svit mě ovívá,

pročpak tento chlad je tu.

srdce mé se ozývá,

cítím jen tu prázdnotu.

 

Ta prázdnota zabíjí,

city v duši mé.

Myšlenky se jen míjí,

snad skončí to zlé.

 

To zlé se táhne dále však,

čas snad zahojí ty rány.

Bude ze mne brzy vrak,

nad tělem mým řvát vrány.

 

Vraní zpěv by zněl dál jen,

bylo by zas chladno.

Co kdyby to byl však sen,

mé srdce už zvadlo.

 

Zvadlo díky lásce zlé,

nemilovaný jsem byl.

Trpí stále srdce mé,

pročpak bych jen žil.

 

Žiji kvůli naději,

nejsem si tak jistý.

Že se rány zahojí,

toto jsou spíš jizvy.

 

Jizvy na mém těle,

duši mé to kat.

Copak se to děje,

cítím jen ten chlad.

 

Chlad tak dlouho bude tu,

ta ledová kráska.

Dokud moji práznotu,

nezaplní láska.

 

Bude se mě držeti,

jak jen ten brok srnce.

Moje duše úpěti,

až do mého konce.