Podzimní hříčka

Podzimní hříčka

Tohle vše je jen podzimní hříčka
jak se smát a nezavřít svá víčka.
Píšu abych nemusel spát.
Píšu o všem co mám i nemám rád.

List ze stromu v dáli neslyšně spad
a já mám chuť verš za veršem psát.
Barvy hrají na schovku s tmou
a já přemýšlím nad láskou.

Je chladno z rána, taplý je den
a můj mozek je znásilněn.
Jako by inspirace podzimu
stepovala mi do rýmu.

Zatančím si s rýmy mými
vysměji se do tváře zimy,
protože já mám v hlavě léto jen
a zimou jsem znechucen.

S okna koukám jak další list spad
o listech však psát chce jen psychopat.
Proto budu psát třeba o tom vánku
jak fouká a nechce ať uchýlim se k spánku.

Podzim je divné období
lidé jsou velmi suroví
a neumí se k sobě chovat.
Po léťe nechtěj těla zahalovat.

Na všechny padá deprese.
Do zimy nikomu nechce se.
Zipsy na bundách se přivírají samy
a už se objevují i pokrývky hlavy.

Zapálil bych listí i se vzpomínkami na léto
a sledoval, jak rychle vzplane to.
Přidáš myšlenky a jako bys benzín v oheň přidal.
Spálíš vše, cos dosud v mozku tejně hlídal.

Už mi tak hoří tisíc hromádek myšlenek
nehrabme se v tom, nebo umřeme v plamenech.
Žár spálí všechno. Lásku i žal.
Po tunách v oheň bych vše přikládal.

Třetí list se k zemi spouští
mé chyby stále nikdo neodpouští.
Hoří hvězdy na obloze, hoří listí hromádky.
Ani na podzim nelze vzít si štěstí na splátky..