S klidem

Na vlnách večerní deprese,
kolíbám se,
jako loďka v bouři.
můj mozek víc už nesnese,
a utápí se,
v opiátů kouři.
Chci spát,
jen trochu odpočinku,
ta zima kolem, silně hřeje,
když vzpomenu si na maminku
a krásu toho obličeje.
Slyším bzukot včel a šelest stromů,
jsem šťastná, mějte, -
v duši mír¨,
já nemizím, ne,
já jdu domů!
tak něžně láká věčný vír.
Jen prosím nebuďte mě,
až rozhodnu se,
oči zavřít navždycky,
protože tak má přesně končit život,
s klidem, avšak epicky.