Panna Maria podzimní depresivní

Prdelatá plešatá Maria panno,
Ošukej planetu než bude ráno.
Ukaž, že dokážeš říct taky ano,
Chuť v puse udrž si navěky slanou.

Opusť ty bídáky, co tě tak trápí.
Naflusej jed, a dej jim ho napít.
Pavouky rozmačkat, a pak je lapit,
Nikoliv sebe, ale grázla zabít.

Když někoho zabiju, budu taky grázl…
Drž hubu!

Poroď to děťátko samostatnosti,
Ukaž, že krom vagíny máš taky ctnosti.
Poper se s velbloudem poživačnosti,
Než zahřeješ moje chladnoucí kosti.

Ty děvko stará jak Metuzalém,
Neplaz se po tom Bohu všeznalém.
Očistit boty bys mohla si málem,
A odejít navždy s hlubokým žalem.

Když odejdu s žalem, vlastně zůstávám…
Drž už tu hubu, nebo…!

Břichatá rozťatá panenko Mery,
Obejmi úd jeho svojmi pery,
Ukousni ždibek si pro život celý,
A VYSER SE NA LÁSKU BOHA, CO NENÍ.

Když to není Bůh, co je to? Člověk nebo Zvíře?
Když to není láska, je to vůbec něco?