Touha je zázrak, kámo, zázrak...

Všechno je jinak...

 

Co si jen můžu přát

to mám.

Nechybí mi zhola nic.

Šťastná jsem byla.

Zvykla jem si na zázraky každodenní...

 

Tak proč???

Proč už zase hořím???

Kde se to ve mně bere??

 

Odkud pramení ten neklid

co mi chce roztrhnout srdce?

 

Kde se zas vzala ta bolest?

 

To nejsem já...

Ta tvář v zrcadle...

Ne, taková já nejsem...

 

Vraťe mi můj klid!

Chci zpátky to ticho,

co cítila jsem po těle!

 

Což souzeno mi není

bez chvění jen chvíli žít???

 

Kam se teď podít mám...

kde jen najít útočiště

 

Chci zmizet v propadlišti času...

Nikdy nežít, neexistovat, neměnit svět

A když

tak žít v kanálech...

 

Vyrvěte mi srdce z těla!

Nechi vnímat

cítit

chápat

milovat

 

Do hrobu mě uložte

čelo šátkem přikryjte

a proboha nechte mě tu zhnít!!!

 

Chci zpátky svůj klid...

TOLIK CHCI ZPÁTKY SVŮJ KLID!