Temná jak vlákno, které tě omotá.
Černá jako duše, co v hloubce moře spí.
Šedá jako myšlenky na hoře, co vkrádají se.
Nakažená jako mysl přetrvávající v minulosti.
Nahá jako růže bez okvětních lístků.
Sama, a nevidící svět kolem sebe,
chřadne duše, srdce puká,
temnota je blízko, tma se zvedá,
šedé stíny plížící se nocí.
Bacha než tohle všechno skončí,
můžeš temnou se stát, avšak
světlo chceš znát a lásku znovu přivítat...