Ticho

Do tváří se mi rve umělý smích,
vidina krásy, ač ji mám za zády...
Vidím její minulý děj,
tou vzdáleností ztich, tou vůní zrady.

Hledím vpřed, vše rozpráším, pokud je tak nutno,
i tak se trápím a je mi smutno,
že opouštím poklad,
že opouštím nedobytný hrad,
bez kterého se začínám umět bát.