Žalozpěv života

Přeťat žíly najít klid,
o tom chci nadále snít.
Ničím sebe čím dál víc,
nechci život nechci nic.
Nechci pokračovat v tomto neživotě,
této nuzné, děsivé, prostotě.
Nedokážu se od smutku odpoutat,
nadále ho musím znát.
Nemám důvod proč s ním bojovat,
tak proč ho do srdce svého nepozvat?
Nepozvat ho jako nůž co projede ti hrudí
a následně k tesknuté bolesti tě nutí.
Bolesti a plné smíření,
to je budoucna mého věštění.
Věštění o mém skonu,
kterému nedávám poklonu.
Je to smutné téma o života konci,
o smrti a jeho zvonci.
Zvonci, který člověk nemá rád,
avšak nesmí se ho nikdy bát.
Smrt je života součástí,
není jen jeho finální pastí.
Vše končí a i začíná,
ať to nikdo neproklíná.
Nebojím se umřít pro druhé,
jelikož myšlenky mám ponuré.
Nedokážu však ukončit život svůj,
ať dělám stůj co stůj.
Ublížil bych těm co miluji,
ale toho nikdy nelituji.
Kvůli nim je krásné žití,
žití, kvůli kterému je krásné býti.