Králík

Sedím a přemýšlím, lampa svítí,

Kam zmizel ten starý, dobrý králík?

Snad neodešel jako sníh, jak jarní kvítí,

nevinné a krásné.

 

Snad nezmizel jako klapoty klik, jež střeží nové obzory

Jako vězeňské závory, jak na koberci třásně.

Snad unesl ho vítr, či déšť ho možná splách.

Stejně jako zbytek kapek, co dohromady celek tvoří,

pak dostanou se k moři.

Jak zvuk klavíru klapek, co i z chlapů dělá ženy.

 

Proč nastaly ty změny?

Proč mír se změnil v zmatek?

Je to vina tahů, jež nedávaly mat? Či může za to věk, ten nelítostný kat?

Snad byla to cesta, jež nevedla ho k cíli,

nebo hloupá, hloupá věta řečená v nepravou chvíli?

 

Kdo vyřízl mu srdce a místo něj dal vosí hnízdo?

Zle zvolená kniha, zle zvolené místo?

Kdo jeho osud sdílí?

Proč ikdyž je vším, je stejně vždycky sám?

Proč otáčí se zády, proč na podlaze leží?

Jak okousané nehty, jako rozbitá okna.

 

Co jeho city střeží?

Proč jeho srdce doutná? Proč do propasti skáče?

Nejspíš hledá důvody proč pláče, proč sny má plné děsu,

proč propadává stresu.

 

Je jak prasklá struna na zemi.

Kam zmizel onen králík,

proč vzdaluje se mi?

 

A Tobě