Klaun

Červený nos, který kryje od slzí stopy,
je mou součástí, tvoří tyhle tropy.
Je mým pomocníkem, když užívám přetvářku,
a sama sebe pak prohlašuji za lhářku.
 
Na všechny kolem se usmívám,
i když občas zevnitř tak nějak umírám.
Nevěřím v dobrotu, nevěřím v svítání,
a stálá mračna k smutku mě dohání.
 
Nechápu diváky, oni tleskají,
a na život jen jak na manéž koukají.
Ale mí přátelé, co se mnou rozhodli se hrát,
vědí, že i klaunovi, občas, pomoct musí se-vstát…