Zavřete oči neb odcházím...

Po betonových skeletech domů
stékají paprsky chladnoucí slunce,
není divu - uprostřed prosince
jen chabé okrové prstence
nejistě plápolají kol této planety.

Lidé se ženou za mamonem,
řeší, co kde mají,
a pokud neřeší
pak bezmezně hřeší
o kalných nocích
v přetopených ložních
také nezřetelně třepetají
tentokrát "botoxovými" těly.

Prý po splynutích bývá život skvělý?!

Však o něco méně nežli v máji.

Lidé jsou v mega marketech
za kovovými koši dochází jim dech,
přeludy je vábí...

Kde na to vše berou?

Já toužím po samotě,
mamon mě věru - nevábí,
spokojím se s hedvábím
a třeba z druhé ruky...

V dobrodružné předtuše
míjím nákupy vzrušené lidi
avšak neúčasten dění - NEVZRUŠEN.

Snažím se k nim promlouvat
však jen jako když hrách na zeď házím...

...zavřete prosím oči neboť odcházím...