Na změti otázek,
kloužu po odpovědích,
sama však nevím proč,
klidné se nezdají.
Jak hormony splašené,
rozlévají se mi v duši,
občas snad na světlo,
vylít se musí…
Snad brzy prasknou,
ty mýdlové bubliny,
které bojí se pohledu,
srdce, přítele,
vzácné to krajiny…