Malé odložené kotě

Znám i neznám,

jednoho člověka,

co mysem dobré naděje,

mě obtéká, 

děsí mě i pomáhá,

jako vlnka se mnou si houpá. 

Ona nabízí mi své rámě,

myšlenky, co bloudí o životě,

jako malé odložené kotě,

jež přijala jsem k sobě lehce,

a teď v duši přede mi...

...až příliš, příliš křehce...