Do mé hlavy

kdybych ti tak mohl ukázat,
ten vnitřek mojí hlavy,
ten můj tajuplnej svět,
abys věděla co trápí mě,
a to hned.

Vzal bych Tě za ruku,
aby ses nemusela bát že se ztratíš,
tak jestli chceš tak pojď,
doufám že se dobře držíš.

Prvních pár chodbiček,
pár zatáček a říkáš si,
tady se nedá přece ztratit,
ale co když chceš,
nebo spíš nechceš se vrátit?

O dalších pár později,
když říkáš si už přituhuje,
vrátíme se ?,
to s Tebou strach bojuje.

Strach z neznámého,
racionální zhodnocení vlastního já,
toho co bylo,
toho co je,
a co bude snad,
doufám že se držíš,
nesmíme se zastavit a zůstat stát.

Projdeš jen kouskem,
jen pár zákoutíma mysli,
a troufám si říct,
že vrátit se budeš chtít a to hned,
že cokoliv je lepší,
než můj vnitrolebeční svět...