Navrat "Idiota"

Chvíli jsem mlčel, jen mrzce žil.
Marně hledal náplň mozku, kterou bych se utěšil.
Pachtil se za zlatem, nesmyslnými papíry.
Je tak smutné uvědomit si ty společenské manýry.
Jen dři a hlavu skloň.
Sni jen malé sny, za papíry se hoň.
Kupuj to co ostatní abys stejný byl.
Zapomeň, že kdy jsi dětské sny snil.
Mít víc papírů než ti druzí, toť Tvůj životní smysl, cíl.
Vážně jsme tak povrchní, či se mi to jen zda.
Popud ano, probudit se chci, ať ta noční mura již netrvá.

Co nám právo dalo nazvat se nejinteligentnějším druhem.
Zemi rozrýváme čím dál tím větším pluhem.
Drásáme matku svou, na kusy ji rveme.
Pro věhlas pokroku vše si přivlastňujeme.
Oblohu zakryli jsme jedovatými výpary.
Moře úpí pod plastovými přívaly.

Kdy jen se probudíme, z našeho pohodlného života.
Vlastními otroky jsme se stali, zajímá nás jen robota.
Myslíme si, že osud si Tvoříme sami.
Omyl, byl nám nalinkován daleko před námi.
Vzorec, jenž je těžké postřehnout.
Řetězem svázáni, který dá se jen těžce přetrhnout.

Proberte se z té noční můry.
Řetězy servěte, nechte vznést své múzy.
Básníci mohou hýbnout světem.
Otevřete oči, když ne nám tak našim dětem.