Smrt

Přichází, kosu má za zády,
ta paní v černém, co krade lidské duše,
ptám se, jestli budu cítit bolest, když…
…ale ona jen usmívá se … suše.
……
Prý není proč bát se odchodu,
ona se mnou bude, za ruku chytí,
prý ukáže mi i tu správnou pohodu,
kde nadnášet obláčky budou a louka plná kvítí.
…..
Prý nebudu už cítit bolest duše ani těla,
jen já nevím, jestli bych strachy neoněměla,
kdybych neměla u sebe ty, co dobře znám,
a společnost dělala by mi jen ta paní v černém,
....
/bojím se věřit jejím hrám.../
….
V nichž tvrdí, že ona o mne se postará,
že budu vidět pastelové barvy, možná i Ráj,
že více už nebudu muset mít strach,
ačkoli z mého těla nezbude nic… jen prach.
…
Ale to prý není to, z čeho mám obavy,
prý trápím se pouze nevyřešenými věcmi, na Zemi,
nechci prodloužit svůj život, jen mé srdce bez stravy,
potřebuje k sobě ty, co řeknou, že rádi mne mají, plesají….
……………………………………………..
/když se mnou mohou být, štěstím létají/….