Večer

Pražskou nocí potemnělou,
Plíží se ulicemi můj stín,
Tvář má celou posmutnělou
A v srdci samý splín.

Co tvou duši svírá?
Má to nějaké důvody?
Nic, jen srdce mé se trápí
A pomalu umírá.

Každým dnem, každou minutou,
toužím ho vidět,
Když se tak stane, projede mnou
velké napětí a toužím zmizet.
Avšak hned jak zřím
pohled jeho,
nastane mi v duši smír
že už není žádné nebo.

To však je jen krásný sen,
Mé velké touhy,
Zase končí další den,
V zatuchlém pokoji
a okusují mě mouchy.