Už zase jsme se popálili
o slova, která vlastně nikdo nevyslovil
chodíme po špičkách
bolest obkládáme vatou
stačí jen jeden krátký děštík
a vše, co jsme budovali
...
..
.
.
.
padá
Cupitání
tanec drobných nožiček
odmítání
pravdy, jejíž bolest srazila nás na kolena
a stále slyším dětský smích
nezapomeneme
já to vím
zbývá jen přežívat
(a modlit se za jiné andílky bez křídel)
Ale jo...nakoupil
Andělé bez křídel,
jak sprchy bez mýdel,
zející prázdnotou.
a bolest cupitá
když pravda dopitá,
obléká se - vatou
déšť slzy umyje,
dětský smích přikryje,
zkušenost navátou...
06.01.2014 20:53:01 | Robin Marnolli