Andílkovi

Puklo mi srdce, když jsem naposledy
stiskla tvou ručičku...
Pak jen dlouhá křivka,
někdo vypnul ten monotóní tón...
Poslední polibek,
má slza stekla ti po líčku...
Hodiny ohlásily dvanáct,
naše rozloučení odbil v dáli zvon...
Zítra, snad ani slunce nevyjde,
možná ho spíš přes szly nezahlédnu...
Tvůj dětský smích už nezaslechnu
a štěstí a naděj zmizela v nedohlednu...