poslední útěk k prvnímu bezvědomí

Nechci to dělat ještě horší, je pozdě a tma mě pohltí
mám křičet, šeptat, běžet nocí
znáte ten pocit
nepřítel v zádech jak nůž se noří
bodá a o kost tře se dál
ty kroky váznou
když se podlamují

dvě světla, snad spása běžím za ní
jen dech tak těžký
jak mračna před bouří
je slyšet

a chladná cesta pomoc nabízí mi
řev brzd
a cizí ruce, horká náruč
!! dejte to světlo pryč !!
těch plášťů ..snad zem duchů slaví
dvě oči z výšky a pak další
jen hledí, rty se v rytmu stáčí
poznávám slova
jméno mé

kde jsem, kdo a proč mě zmáhá tichu

proudí mi krví ospalá
pozvánka do náruče tvojí
proč si to všechno
a rád
z očí ti to plálo

stačilo říct

mohla jsem naposledy
ohlédnou se ještě
a s další slzou

ty bys zůstal sám