Svítavá
Svítavá
Ranní úsvit je snad poraněný,
červení a nachem krvácí,
vždycky jiný, nikdy nezměněný,
opět bledne, zas se vytrácí.
Po ránu zas krev a slzy stírám,
ulpělo jich na mě víc, než dost,
stále nežiju, byť stále neumírám,
marně hledám odsud skrytý most.
Po noci zas svlékám hadí kůži,
v noci had a ve dne vlk, to víš,
nad hrobem mým nestvůrní se druží,
ani ty mou pravdu neuzříš.
Už si slunce hraje s světlo-stíny,
nenápadně vládu přebírá,
z jeho tepla mám však záchvěv zimy,
i přes den tu vládne nevíra.
červení a nachem krvácí,
vždycky jiný, nikdy nezměněný,
opět bledne, zas se vytrácí.
Po ránu zas krev a slzy stírám,
ulpělo jich na mě víc, než dost,
stále nežiju, byť stále neumírám,
marně hledám odsud skrytý most.
Po noci zas svlékám hadí kůži,
v noci had a ve dne vlk, to víš,
nad hrobem mým nestvůrní se druží,
ani ty mou pravdu neuzříš.
Už si slunce hraje s světlo-stíny,
nenápadně vládu přebírá,
z jeho tepla mám však záchvěv zimy,
i přes den tu vládne nevíra.
Komentáře (5)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
zajímavá básen,plná nad přirozena...
U tebe není jistý ani to jak dopadne člověk v tvé blízkosti.
uhranout umíš :-)
28.01.2014 21:22:27 | Danger
Tebe by asi vytkli to isté čo mne: že máš ťažké básne na pochopenie,ale keďže sám mám podobný kodovaci štýl. Tvoje básne ma fascinujú,každá jedna.
P.s tvoju postavu nebudem opisovať celú,žiadnu postavu neopisujem celú, je na fantázii čitateľa predstaviť si ju.
15.01.2014 20:36:03 | WhiteRayne